Navijáky musí být během provozu bezpečně ukotveny, aby se zabránilo sklouznutí nebo převrácení. Metody kotvení jsou rozděleny do čtyř typů podle velikosti tažné síly: šroubování, kotvení dřeva, vertikální kotvení sloupků a kotvení protizávažím. Při provádění zvedacích operací pomocí navijáku je třeba věnovat zvláštní pozornost následujícímu: ocelové lano by mělo být navinuto na buben zespodu, aby byla zajištěna stabilita; na bubnu musí zůstat alespoň 3 až 4 ovinutí ocelového lana, aby se zabránilo oddělení pevného konce; směr vstupu lana by měl být kolmý k ose bubnu v jeho středu, aby se zabránilo bočním silám způsobujícím posun zařízení; a minimální vzdálenost mezi navijákem a konečnou vodicí kladkou nesmí být menší než 25násobek délky bubnu.
Navijáky nabízejí výhody, jako je vysoká nosnost-, plynulé a spolehlivé zvedání a široký rozsah provozních rychlostí; nedostatečná informovanost o bezpečnosti a účinné provozní postupy však často vedou k pracovním úrazům. Navijáky lze použít samostatně nebo jako součásti strojů pro zvedání, stavbu silnic a těžbu dolů. Díky jejich jednoduchému ovládání, velké kapacitě lana a snadnému přemisťování jsou široce používány pro zvedání nebo horizontální tažení materiálů v odvětvích, jako je stavebnictví, ochrana vod, lesnictví, těžba a přístavní operace.